Inspirace ze světa
Budovu navrhl architekt Bedřich Münzberger v roce 1890. Původně chtěl postavit klasickou budovu z cihel s omítkou, ale nové tendence v architektuře 2. poloviny 19. století nahrávaly jiným požadavkům. Konstrukce vycházela ze zkušeností s výstavbou velkých prosklených hal, zejména nádražních a výstavních, jak se rozvíjely nejdříve v Anglii (Crystal Palace 1851) a postupně na dalších místech. Později se stejné tendence objevily také v sousedním Německu. Monumentální nádraží v Berlíně (starý Ostbahnhof z let 1866/1867) nebo nové nádraží ve Frankfurtu nad Mohanem (Centralbahnhof, 1888) se mohly stát bezprostřední inspirací stejně jako Světová výstava, která se konala v Paříži v roce 1889.
Tady byla určitě inspirací Eiffelova věž, ale také Hala strojů (Galerie des Machines),obří železobetonová a skleněná budova s impozantní železnou konstrukcí s hlavní lodí dlouhou 420 metrů.
Nové trendy železných konstrukcí v architektuře se staly výzvou a mladí architekti naléhali na Bedřicha Münzbergera, aby něco podobného vyzkoušel i v Praze. Ten nakonec navrhl stavbu, která je kombinací tradičních materiálů a moderní ocelové konstrukce, v té době u nás něco nevídaného.
Stavba věže Průmyslového paláce, 15. ledna 1891
Stavba Průmyslového paláce. V pozadí stěna na severní straně.
Otevření Paláce
Po intenzivních deštích v září 1890 zasáhly rozestavěné Výstaviště rozsáhlé povodně. 11. září 1890 se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce rozestavěného Průmyslového paláce částečně v důsledku povodňové katastrofy, ale také nesprávného montážního postupu při výstavbě.
Během následujících pěti měsíců (za velmi nepříznivých podmínek, včetně skutečnosti, že se stavělo na podmáčené půdě) byl Průmyslový palác dokončen a 15. března 1891 otevřen. V českých zemích tak vznikla v té době vůbec první montovaná ocelová konstrukce kombinovaná se sklem.
Čísla Průmyslového paláce
800 tun
vážila železná konstrukce38 metrů
měly rozpětí ocelové oblouky12.870 m2
byla rozloha původní budovy474 690 zlatých
dosáhly náklady na stavbu paláce51 metrů
dosahuje špička věže. Zdobena byla symbolickou korunou.
Zajímavosti
Nýtovaná ocelová konstrukce je princip stejného oblouku jako konstrukce na hlavním nádraží.
Obě křídla paláce byla stavebně oddělená a jako provizorní připravená na demontáž po skončení výstavy. Po výstavě tak měla zůstat pouze majestátní střední hala.
Ve dvou nikách na hlavním průčelí se nacházely plastiky císařů Leopolda II. a Františka Josefa I., které připomínaly první průmyslovou výstavu v roce 1791, za vlády Leopolda II.
Interiér navrhl profesor Umělecko-průmyslové školy v Praze, pražský architekt Friedrich Ohmann, pozdější úpravy provedl Josef Fanta v roce 1907.
A jak to bylo dál …
Palác byl vnímán jako nejdůležitější část pražského výstavního areálu a žádná další velká výstava se bez něj neobešla.
Během první světové války sloužil jeho prostor, stejně jako celý areál Výstaviště, rakousko-uherské armádě. Byl využit pro sklady vojenského eráru a dokonce i ubytování vojáků.
Po vzniku nového Československa došlo k odstranění řady prvků z původní výzdoby. Z nik průčelních věží zmizely sochy císařů v rámci vymezení se proti Habsburkům, nápis „RB“ (Regnum Bohemiae / Království České) ve štítu předního i zadního portálu, nápis „VIRIBUS UNITIS“ v průčelí haly. Odstraněna byla také štuková výzdoba na vyšších pylonech průčelí. Další zdobné prvky, erby i dvojce múz na bočních fasádách byly odstraněny v roce 1939 po začátku nacistické okupace.
Za první republiky zde probíhaly Pražské vzorkové veletrhy, během druhé světové války se tady konaly výstavy oslavující říšskou propagandu a nacistické válečné úspěchy. Na konci válečných událostí nebyl Palác naštěstí nijak poškozený.
V roce 1949 byla z hodinové věže odstraněna svatováclavská koruna a nahrazena pěticípou rudou hvězdou. Následovaly další zásahy v 50. letech 20. století. Odstraněny byly původní hodiny v centrální věži, čelní portál se sochařskou výzdobou postav Zemědělství a Průmyslu, některé zděné součásti a dveře parteru v čelním průčelí. Během komunistického režimu, začátkem 50. let, byl palác přejmenován na Sjezdový, stejně jako celý areál na Park kultury a oddechu Julia Fučíka (PKOJF).
Pod vedením architekta Pavla Smetany byla budova významně upravena. Tzv. Smetanova přestavba v letech 1952 – 1954 měla palác zateplit, zútulnit, zlepšit akustiku a adaptovat pro sjezdy Komunistické strany Československa. Zmizela část vitráží a štuková výzdoba mezilehlých ploch, zakryta byla část ocelové konstrukce, na jižní straně vzniklo foyer.
V roce 1976 prošel palác generální opravou se zachováním existující části jeho historické podoby, ale Sjezdy KSČ se zde konaly do roku 1981, kdy byl na Pankráci postaven nový Sjezdový palác pojmenovaný nakonec Palác kultury.
Po Sametové revoluci, v roce 1990, se paláci vrátilo jeho původní jméno Průmyslový palác a zmizela rudá hvězda a objekt dostal novou barevnou fasádu. Opět sloužil k veletržním účelům, konaly se tady akce jako Svět knihy, Veletrhy cestovního ruchu a další výstavy.
Večer 16. října 2008 zničil levé křídlo paláce obrovský požár způsobený náhodně zapnutým plotýnkovým vařičem na jednom ze stánků zubařského veletrhu.
Rekonstrukce Průmyslového paláce byla zahájena v lednu 2022. Původně se plánovala na 2,5 roku, nakonec se však protáhla na 4,5 roku.
Stavba je dnes jak uměleckou, tak i technickou památkou, v mnoha směrech výjimečnou. Je vzácným příkladem dochované výstavní architektury 19. století. Většina konstrukčně i typově podobných staveb vybudovaných v evropských metropolích zanikla, protože časem ztratily význam i uplatnění, byly považovány za zastaralé a nepotřebné.